od Gagne v Streda September 09, 2015 7:27 pm
Mně se ta deska líbí, hodně líbí. Vydržel jsem s poslechem až do data vydání (pořídil jsem deluxe CD a vinyl), chtěl jsem si to vychutnat se vším všudy; vytáhnout si "knížku" z obalu, prolistovat si booklet, vyndat CD, během poslechu si pročítat texty. Jak mě TFF na první poslech neoslovilo, tak u této desky mě na první poslech zaujala většina skladeb. Nejvíce se mi na poprvé líbili skladby č. 1, 3, 6, 9 a 11. Při dalším a dalším opakování jsem začal vstřebávat i věci, které mě hned prvně nedostali a u písní, které už se mi líbili jsem začal objevovat další +. Nebojím se říct, že TBOS je hned po BNW nejlepší věc z éry 1999-present. Všeobecně mám tohle období nejradši. Ne že bych neměl rád klasiky z 80. let, ale k IM jsem se dostal právě až v tomto novějším období, jsem přece jen mladší ročník. Délka skladeb a celé desky mě vůbec neděsila, spíš naopak. Mám rád delší, propracovanější a na poslech složitější věci.
1. If Eternity Should Fail *
parádní věc na úvod, je tam zcela evidentní Brucův rukopis, skvělý až překvapivě chytlavý refrén úžasně podbarvený melodickou kytarou, intro mi trochu připomínalo Satellite 15 ale naštěstí není tak zdlouhavé a skladba se brzy rozjede, outro nemá chybu a mile mě překvapilo, první vrchol alba
2. Speed Of Light *
"stará známá" už naposlouchaná věc, rychlá přímočará s poměrně dobrým refrénem, nejlepší singl od Wickermana, na živo bude podle mě skvělá, ve srovnání k celému albu je však jedna z nejslabších
3. The Great Unknown
velká neznáma? kdepak, podle nálady které je ve skladbě cítit by se mi hodila na AMOLAD, na první poslech se mi líbila nejvíc z celé desky hlavně Brucův hlas v nižších polohách
4. The Red And The Black *
Steve se tady s tou basou pěkně vyřádil už od úvodního skvělého intra až do poslední vteřiny, je to klasický Harrisovský epos ve stylu To Tame A Land, Alexander The Great, Sign Of The Cross...., co se týká toho "chorálu" tak ten mi sedí ani u stuidové verze Heaven Can Wait ale naživo se to dá skvěle prodat, každopádně 13 minut uteče jak voda a podle mě se jedná o jeden z vrcholů celého alba
5. When The River Runs Deep
tady jsem trochu nevěděl co čekat, ale skladba mě po více posleších velmi velmi zaujala, hodně se mi líbí úvodní riff tak typický pro Adriana (jako bych se ocital na Somewhere In Time) a přechod z rychlého tempa do poněkud pomalejšího refrénu je naprosto dokonalý, skladba celkově skvěle odsýpá
6. The Book Of Souls *
už podle autorské dvojice jsem měl velká očekávání od titulní skladby, představoval jsem si výpravnou píseň ve stylu "let me telll....." jako např. Dance Of Death, The Legacy nebo The Talisman od stejné dvojice, moje očekávání byla ještě převýšena naprosto úžasným textem a fenomenálním výkonem Bruce, další z vrcholů (ne-li ten největší) alba
7. Death Or Glory *
skvělá rychlá klasická vypalovačka které bude určitě dobře znít na koncertech, nad frází "climb like a monkey" jsem taky trochu pousmál, možná jsem čekal že bude přeci jen trochu rychlejší něco jako Aces High už díky podobné tématice, rozhodně je ale víš než Speed Of Light
8. Shadows Of The Valley
tady stále tápu, na první poslech mě moc nezaujala a musím přiznat že jsem si ani nevšiml té podobnosti na začátku s Wasted Years (až na druhý poslech jsem to zaregistroval), čím víc jí poslouchám tím se mi dostává víc pod kůži ale možná to bude chtít ještě čas, úplně se mi tam nelíbí poloha Brucova hlasu v refrénu (mohl by ubrat), prozatím je to pro mě jedna ze slabších
9. Tears Of A Clown *
náladou smutná a však velmi příjemná, zaujala mě hned na první poslech konkrétně vyvedeným refrénem, sóla patří asi k nejlepším na celém albu, na živo by mohla mít dobrou odezvu od publika
10. The Man Of Sorrows
podobě jako u Shadows Of The Valley mě takhle věc napoprvé moc nedostala, při opakování se začíná líbit víc a víc ale asi je na mě až moc utahaná, také jedna ze slabších
11. The Empire Of The Clouds
jak už řekli mnozí tohle je kategorie sama pro sebe, bombastická věc kterou bych od IM v životě nečekal, připomíná mi to spíš píseň od Dream Theater ovšem ne tak perfektně vyladěnou jako v jejich případě, je pravda že by prostřední istrumentální pasáž mohla být kratší ale já s tím zas tak velký problém nemám a hlavně se vůbec nezdá že jde o 18-ti minutovou skladbu, úvodní a závěrečná melodie je jedna z nejhezčích jaké jsem kdy slyšel a ve spojení s úžasným ale vlastně velmi smutným textem mě dohnala skoro až k slzám (teď se mi určitě všichni smějete), tady mě Bruce prostě dostal do kolen, poslední vrchol alba
* podle mě zazní LIVE
Iron Maiden mi tentokrát udělali obrovskou radost a je to deska přesně pro moje uši. Nikdo nemůže očekávat, že budou vydávat stejné desky jako v 80. letech. Je přece rok 2015 a současná hudba IM je zkrátka zaměřená tímto směrem. Je těžké se po 40 letech v něčem neopakovat , přicházet stále s převratnými novinkami, to prostě nejde. Na této desce je ovšem mnohem víc skvělých nových nápadů než podobností s předcházející tvorbou. Pokud si budu chtít pustit hudbu pouze jako kulisu při nějaké domácí činnosti tak s radostí sáhnu po Piece Of Mind nebo Seventh Son Of A Seventh Son, ale pokud si budu chtít opravdu hudbu vychutnat, tak jednoznačně vezmu do rukou The Book Of Souls.
Naposledy upravil
Gagne dňa Streda September 09, 2015 9:12 pm, celkovo upravené 1
8. 8. 2008 - Praha (CZE)
10. 2. 2009 - Beograd (SRB)
17. 8. 2010 - Codroipo (ITA)
11. 6. 2011 - Praha (CZE)
18. 6. 2013 - Berlin (GER)
29. 7. 2013 - Praha (CZE)
8. 6. 2014 - Brno (CZE)
31. 5. 2016 - Berlin (GER)
5. 7. 2016 - Praha (CZE)